Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


ztracene-knezky

klášter Jitřenky

Ztracené kněžky

Ctihodná velekněžka Azury je znepokojená. Několik sester se nevrátilo ze svých cest. Pro mladou akolytku je to příležitost prokázat své schopnosti a oddanost. Ovšem s družinou složenou z líného povaleče, který si sám říká lupič, perverzního gnóma s pyromanskými sklony, mladé vrhačky nožů na útěku z domova a agresivní stopařky to nebude lehký úkol.


Klášter Jitřenky vždy nabízel útočiště všem lidem dobré vůle. Dokonce i těm, kteří mimo klášterní zdi dobrou vůli neprojevovali. Každý zde dostal šanci zapomenout na minulost a začít nový život.
A tak se příchozímu mohl občas naskytnout pohled na vyhlášeného mudrce studujícího v místní knihovně, který zametá dvorek po boku velmi podezřelého gnóma, kterého by ve městě nepustili do žádného slušného podniku.

Tuto zimu zde bylo neobvykle rušno. Několik samot a vesnic v podhůří bylo vyrabováno zuřivými divochy zvanými kragové. Nikdo netuší, kde se tu vzali, ale zanechávají po sobě jen vypálené trosky a mrtvoly. Některé ženy dokonce unášejí, Azura je ochraňuj!
Přeživší, pokud toho byli schopni, se vydali hledat útočiště do měst, nebo do kláštera. A tak se vnější klášter, jindy klidné a tiché místo, podobá spíše rušnému tržišti.

To však není hlavní problém, který trápí velekněžku Estrellu.

paladinka Rhesa
Paladinka Rhesa byla vyslána aby zjistila, co jsou zač ti kragové. Podle listů, které pravidelně posílala do kláštera, se nejspíš jedná o nějakou sektu na severu. Pátrání ji zavedlo mezi barbarské kmeny na sever od Breny.
Tam však začaly potíže - místní kmeny uctívají přírodní modly a primitivní božstva a sestra Azury mezi nimi nebudila důvěru. Samotní barbaři však byli několikrát napadeni kragy a kostlivými válečníky a Rhesiny bojové schopnosti vzbudily u místních velký respekt. Zúčastnila se několika válečných výprav, během nichž zjistila, že kostliví válečníci přichází ze staré barbarské nekropole.
Když velekněžka zjistila, že se horlivá paladinka zapojila i do bojů se sousedními barbary, odvolala Rhesu a nařídila jí vrátit se do kláštera. Záporná odpověď ji ale zaskočila a znepokojila. Nikdo prý nemá právo žádat, aby zanechala boje, když je okolo tolik nemrtvých. Nevrátí se, dokud jsou mohylové pláně semeništěm zla a dokud jejím mečem nepadne poslední kostlivec.

Žádné další zprávy už do kláštera neposlala…

Taková neposlušnost u mladé paladinky není dobré znamení. Klášter má svá pravidla a jedním z nich je nezapojování se do žádné světské politiky. I kdyby to byla politika několika výbojných barbarských osad.
Velekněžka si uvědomila, že tady bojové zkušenosti nepomohou a poslala tedy dvě kněžky, Adrianu a Elianu, aby přesvědčily Rhesu k návratu a pokračovaly v jejím pátrání. Obě byly zkušené léčitelky a jejich odpor k zabíjení a hádkám by mohl být tím pravým, co pomůže vyřešit tuto situaci.

kněžka Adriana
Když kněžky na počátku zimy dorazily k barbarským vesnicím, Rhesa tam už nebyla. Několik vesnic bylo přepadeno kragy a mnoho dívek uneseno. Rhesa se připojila k výpravě, která se jala stopovat únosce. Prý mířili někam dál na severovýchod. Nikdo se ale nevrátil.
Mezi barbary se povídá, že daleko na severu je chrám temného boha, který vyžaduje lidské oběti. Žádné důkazy o jeho existenci, nebo stopy, které by napověděly více o tom bohu, se však zjistit nepodařilo.

Nakonec se i kněžky zapletly do místní politiky. Přestože ve vesnici byl nedostatek mužů aby zajistili její obranu, bylo svoláno válečné shromáždění. Vedl ho silný barbarský bojovník, kterého tu nikdo neznal. Prý ze sousedního kmene.
Vyzýval muže, aby se pod ním spojili a vyplenili nepřátelské vesnice. Čeká tam kořist, sláva a ženy. Netrvalo dlouho a většina mužů mu slibovala poslušnost.
Eliana je přesvědčovala, že oslabení vesnice může znamenat její konec, ale nikdo na ni nedbal.
Když se pak zblízka obrátila přímo na mluvčího, zamrazilo ji. Tohle nemohl být barbarský válečník, byla to iluze! Postava, kterou viděla, byla vysoká, štíhlá a temná. Celá její přítomnost byla temná, prokletá. Odvážila se jí podívat do očí, ale prudká bolest hlavy ji srazila na kolena.
Adriana strhla svoji Hvězdu a s napřaženou rukou se pomalu blížila ke své sestře. Z medailonu v její ruce se šířila uklidňující záře.

Bojovník něco vykřikoval, ale teď už ho nikdo neposlouchal. Všichni byli klidní, nikdo nechtěl bojovat.

kněžka Eliana
Eliana se trochu vzpamatovala, chopila se nastavené ruky a obě kněžky postupovaly proti temné postavě. Připadalo jim, jako by měnila podobu, chvíli měla křídla, chvíli dlouhý plášť s kápí. Nakonec se změnila v černého ptáka a s krákoravým smíchem odletěla.

Eliana se pak z toho setkání vzpamatovávala ještě několik dní. Z válečné výpravy sešlo, ale oběma bylo jasné, že situace je horší, než čekaly.

To bylo před třemi měsíci. A více zpráv ze severu už nepřišlo.

Hvězda Azury


Velekněžka Estrella o vývoji událostí zpravila klášter v Išmiru a ten jí vyslal na pomoc několik paladinů. Ale na poradě nepanovala shoda ohledně důležitosti jednotlivých úkolů. Proto bylo rozhodnuto, že se vypraví tři skupiny.

Mistr paladin Gabriel a hrozivě vypadající bojovník Grizzly se svojí posádkou odplují nejdál na sever a zjistí, co je pravda o temném chrámu, o kterém psaly kněžky.

Mladý paladin Cedrik vyrazí z Breny na západ a zjistí, jestli se tam také objevili kragové.

A akolytka Azury, paladinka Arien, vybere mezi uprchlíky v klášteru několik schopných dobrodruhů a vypraví se od Breny na sever po stopách ztracených sester.

ztracene-knezky.txt · Poslední úprava: 2015/10/03 20:50 autor: Šaman