Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


prokleti-knizete-z-tarpaku

Prokletí knížete z Tarpaku

Mîna byla elfí žena, která se vdala za vévodu Radoslava. Vévoda byl moudrý a spravedlivý a jeho žena krásná a nadaná léčivou mocí. Celý kraj vzkvétal.

Jen jeden člověk z jejich lásky neměl radost. Radův starší bratr Vlad. I on se do Míny zamiloval, ale jeho láska nebyla opětována. Vlad tím trpěl a čím vřelejší a radostnější bylo manželství jeho bratra, tím chladnější a zatvrzelejší se stával Vlad. Proslavil se jako vojevůdce v mnoha bitvách, ale více než o jeho odvaze se mluvilo o jeho krutosti k nepřátelům i k vlastním vojákům.

Nakonec kníže Vlad přijel návštěvu na hrad svého bratra. On a jeho garda v černých zbrojích. A když se za nimi zavřela brána a zvedl padací most, rozpoutali masakr. Dřív, než se mohli obránci seskupit, tak útočnici dobyli nádvoří, zatarasili kasárny a kníže vnikl do hradu. Jeho černí vojáci pobíjeli každého, kdo se jim odvážil postavit a nenávistí zaslepený Vlad se osobně utkal s Radoslavem. Probodl svého bratra a vévoda Rad zemřel v náručí své ženy Míny. Když se Vlad chtěl zmocnit jí, vyřkla nad ním strašlivou kletbu a sama se vrhla z vysokých hradeb. Jejich dcera s pomocí družiny dobrodruhů stačila utéct z hradu.

Kníže zuřil. Nechal pobít, upálit, nebo nabodnout na kůl každého Radova muže. Ale jeho vlastní nenávist a spalující touha po Míně ho dohnala k šílenství a nakonec se probodl svým vlastním mečem. Kletba ho však nenechala zemřít. Měl trpět navěky za své činy, dokud sám v sobě nenajde lásku která by ho vykoupila.

Místo lásky ale kníže propadl naprostému šílenství. Nechal mučit a popravit vlastní muže za to, že Mínu nezadrželi. Nechal vypálit několik okolních vesnic. Nakonec s ním v hradu nevydržel nikdo. Koho nepopravil, ten utekl a kníže zůstal sám se svým šílenstvím a nenaplněnou touhou bez možnosti úniku. Když si přeťal žíly, rána se sama zacelila. Když se vrhl z cimbuří, zpřelámal si všechny kosti, ale za jedinou noc se opět zhojil.

Celé knížectví v krátkém čase upadlo a kdo mohl, ten se odstěhoval, nebo utekl. A do okolí hradu se neodvažoval vůbec nikdo. Jen ve strašidelných příbězích si lidé vypráví, jak se v noci z hradeb ozývá šílený smích, který se náhle změní v hlasitý pláč. A že kníže tolik touží po smrti, že místo postele spí v rakvi.

prokleti-knizete-z-tarpaku.txt · Poslední úprava: 2015/10/03 03:50 (upraveno mimo DokuWiki)